Loučení bez slziček aneb jak zvládnout nástup do školky

Slzy, jedna za druhou, stékají po jejích tvářích.

Stojím bezradně a dívám se na svou tříletou dceru, která mě svým pohledem k sobě poutá.

Drží mě u sebe tak pevně a přitom se obě díváme na další děti, které bezproblému prochází do třídy.

Jen ona ne.

Stojí a pláče a za nic na světě nechce jít do školky.

V takovou chvíli se  Vám pohrnou desítky rad od matek, které to zažily.

Jejich děti, děti jejich kamarádek, všechny to dělaly také.

Nemáte důvod jim nevěřit.

Proč by jejich rady neměly fungovat?

Ale co když nefungují?

„Nechte ji, ona přestane.“

„Nic se jí tu špatného neděje, my ji neubližujeme.“

„Musíte rychle odejít a neprodlužovat to.“

Žádná z těch rad Vám stejně jako mě patrně nepomůže.

Ano, můžete zkusit utéct rychle a ignorovat pláč svého dítěte. Ale patrně budete celý den přemýšlet nad tím,jestli pláče dál, volá Vás a jestli jste neudělala něco špatně.


Začátek září a s ním i nástup do školky je milník, který často vítáme s nadšením a očekáváním. Ale také může být plný pláče, nejistoty a pochybování a to od dětí i rodičů. Děti se bojí, protože nevědí co mají očekávat. Vstupují do neznámého prostředí mezi děti, které nikdy neviděly a zároveň mají poslouchat dospělé, kteří jsou pro ně cizí. Zároveň tráví čas bez Vás. Bez jediné jistoty, kterou znají celý svůj život. Málokdo se umí vcítit do zmatku a paniky, kterou musí tříleté dítě cítit. První tři nebo čtyři roky života strávily denně se svými nejbližšími, budovaly si rituály a návyky, a najednou mají být mezi lidmi, které ani trochu neznají. Pro rodiče je to zase okamžik, kdy se bojí o své děti. Jestli je o ně dobře postaráno.

Nástup do školky tak musíme zvládnout společně se svými dětmi, jak jen to jde nejlépe a ani pro jednu stranu to není snadné.

 Pokud i Vy řešíte jako já jsem řešila poslední dva týdny, jak zpříjemnit Vašemu dítěti nástup do školky, třeba Vám následující rady trochu pomohou.

BUĎTE SI JISTÁ

Hodně maminek znejistí, jakmile se jejich dítě rozpláče nebo začne křičet, že do školky nepůjde. I já jsem začala pochybovat o učitelkách a jestli zrovna tahle školka je tou nejlepší. Jestli je vůbec dobrá. Když Sofinka začala plakat, že se bojí jít dovnitř, začalo to ve mě hlodat ještě víc. Dokonce jsem přemýšlela, jestli nemám najít školku jinou. Sofinka samozřejmě vycítila moji nejistotu a plakala tak mnohem více. 

Zkuste o školce mluvit i během dne, ne jen ráno předtím, než do ní máte jít. Povídejte si o všem co se ve školce děje, jaké výlety děti podnikají, jaké zážitky mají. Snažte se najít  co nejvíce pozitivního to jde. Od dobré svačinky přes hraní na hřišti po malování obrázků. Čím více dobrého budete cítit Vy, tím tomu více bude věřit Vaše dítě. Děti jsou dost často našimi zrcadly a pokud jsme my klidné a jisté, věří nám.

Každé loučení se snažte co nejvíce zkrátit to jde. Osvědčilo se mi přicházet do školky ve chvíli, kdy je tam hodně dětí v šatně. V ten moment Sofinka nemá tolik prostoru myslet na to, že jde někam, kam by se jí nechtělo a nechá se strhnout dětmi. Jakmile začne jen naznačovat, že je unavená(což je předzvěst, že odchod nebude snadný), nereaguji na to a povídám jí o tom, co budeme dělat odpoledne nebo stáčím hovor na oblečení, které má na sobě. Zní to hloupě, ale odvedení pozornosti se mi osvědčilo nejvíce. 

Jakmile jednou odejdete, nevracejte se. Nevolejte do školky každou hodinu a nesnažte se zjistit, jak se Vaše dítě má. Učitelky Vám stejně řeknou, že dobře a Vás to uklidní jen málo. Věřte mi, že Vám na klidu nepřidá ani vědět, že Vaše dítě stálo hodinu v rohu třídy a nechtělo jít mezi děti. Přesně to, co jsem zjistila já, když jsem se odpoledne ptala, jak se Sofinka měla.

 

ZAPOJTE UČITELKY VE ŠKOLCE

Ideálně se na ně nedívejte jako na nepřátele, kteří chtějí Vašemu synovi nebo dcerce ublížit. Ani když se ho nebo ji snaží od Vás odtrhnout. Jako mámu je pro mě těžké svěřit své dítě jinému dospělému a chci ji co nejvíce chránit, ale ony opravdu vědí, co si počít lépe, než my mámy. Setkávají  se s tím denně a Vaše dítě není první ani poslední, které překonává své odloučení od mámy.

Nebojte se je požádat o pomoc nebo radu. I když máte dětí více jako já, nesrovnávejte je a berte každé dítě individuálně. To co neplatí pro jedno, může platit pro druhé a stejně tak, že kamarádčina dcerka chodí do školky ráda neznamená, že Vaše dcera bude stejně nadšená.

Nejdřív se mi nechtělo dělat výjimky, ale zkusila jsem všechno až právě na to. Kolikrát stačí maličkost, kousek domova nebo Vás a dítě bude ve školce klidnější. U nás zabrala jen myšlenka, že tam budu s ní a to natolik, že nakonec jsem dovnitř ani nemusela.

Dnes to bylo zase pexeso, obyčejné, levné papírové obrázky, které Sofinka miluje. Vzala si je sebou do školky a hned bylo po pláči. Jen ten pocit, že tam má něco svého, oblíbeného, co je její, to jí dodalo odvahu.

Nebojte se překročit hranice a i když ve školce hračky nechtějí, zkuste je požádat o výjimku a pomoc. Oblíbená panenka, hrneček nebo knížka. Může se to zdát jako maličkost, ale pro naše děti je připomínka jejích bezpečného domova to nejvíc. Doma se cítí dobře. Ani v naší školce nejsou povolené hračky, ale někdy je opravdu lepší ustoupit a dovolit dítěti, aby se cítilo klidnější, než aby pořád plakalo.

NEUTÍKEJTE

Možná to bude první rada, které se Vám dostane, abyste rychle odešla nebo dokonce utekla. Vzít nohy na ramena, tak rychle, jak to jen jde.
Ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že u nás se to bohužel neosvědčilo.
Jakmile jsem rychle odešla zatímco Sofinka byla na záchodě, druhý den ráno plakala už doma, že do školky nepůjde a bylo to mnohem horší, než den předtím. Po příchodu domů jsem se začetla do článku, kde se právě o tom rychlém „vypaření rodiče“ psal nějaký psycholog. Zmiňoval se, že to může trvat až několik týdnů, než si dítě zvykne, ale že nikdy nemáme jako rodiče utíkat, protože v dětech vzbudíme zmatek a pochyby. Pokud to bude nutné a pomůže to Vám oběma, domluvte se ve školce, že prvních pár dní budete s dítětem ve třídě alespoň chvíli.
Nehrajte si přímo s ním, jen buďte v dosahu. Za pár dní si tak zvykne a budete se cítit v bezpečí, že ani nepostřehne, když odejdete.

NEUKAZUJTE NA OSTATNÍ DĚTI

Je to těžké, i já jsem to zkusila, ale už při vyslovení mi došlo, jaký je to nesmysl.
„Podívej ostatní děti také nepláčou, jenom Ty.“

Mělo by to pomoci, ale Vaše dítě je prostě jiné a ve chvíli, kdy se bojí, že ho opustíte mu je opravdu jedno, kolik dětí se směje na celé kolo nebo skáče radostí. Ono pláče a je mu smutno. I kdyby ze dveří školky vyběhl klaun se slonem a přinesli by mu kopu dárků.
Nepřesvědčíte ho, aby přestalo, ani mě se to nepovedlo. Dejte mu čas, aby si zvyklo. Uklidňujte ho, že je to v pořádku, povídejte si s ním, co podniknete odpoledne až se zase uvidíte. Zkuste být v dobré náladě.

DOPŘEJTE ČAS SAMA SOBĚ

Zvláštní rada, že? Tak často zapomínáme na sebe a bojíme se o děti, jak zvládají to nebo ono. Zatímco Vy trnete hrůzou, jak se jim bude líbit na dětském táboře. Hned v okamžiku, kdy autobus plný dětí zahne za první křižovatku, úplně ale zapomínáte na sebe a to, jak to zvládnete Vy bez nich.

Nejen naše děti, ale i my potřebujeme čas na to, abychom se s novou situací vyrovnaly. Prvních pár dní můžete zažívat euforii z nově nabyté svobody, ale určitě přijde chvíle, kdy si postesknete. A je to normální. I Vaše děti potřebují čas na to, aby se osamostatnily a zapadly mezi kolektiv. Aby se přestaly bát neznámého a do školky se těšily.

Nenechte se nikým donutit a uspěchat celý proces. Můžou nastat rána, kdy bude loučení opravdu těžké, ale ani v takovou chvíli, své dítě neopouštějte křičící a neutíkejte pryč. Zkuste ho pomalu uklidnit, že se nemá čeho bát a věnujte mu svoji péči i lásku tak, jak jí potřebuje.

Připomínejte jim mezi řečí, že odpoledne zase přijdete. Naplánujte si třeba zmrzlinu nebo hraní oblíbené hry doma.

Až pro své dítě půjdete odpoledne, nepřehánějte to s vítáním, jako byste se neviděli týdny.

Čím větší negativní váhu školka dostane, tím horší to pro Vás oba bude. Určitě neškodí pochvala, že bylo ráno šikovné a zeptání se, jak se mělo. Já třeba když pro dcerky jdu, tak je vždycky pevně obejmu a řeknu, že jsem se na ně těšila. Zeptám se, jak se obě měly a co zajímavého zažily. Co měly dobrého a jak se jim ve školce líbilo.

Nicolka je jiná. Seznámí se s každým rychle a všude se cítí jako doma. Sofinka je také jiná a více mě potřebuje. Je plachá a cizí děti snáší velmi špatně už odmalička.

Přesto se snažím nepřehánět radost s jakou se odpoledne vítáme a když mi řekne, že se do školky těší zase zítra. Odpovím jen, že jsem ráda a že už je velká, šikovná holka.

Nástup do školky je těžký nejen pro Vaše dítě, ale i pro Vás jako mámu. I mě se občas zasteskne a vzpomenu si, jaké to bylo, když jsme byly samy doma. Jezdily nakoupit, mazlily se spolu na sedačce a dívaly na pohádky.

Jako máma se bojím, jestli se jí neděje něco zlého, jestli jí někdo neubližuje a jestli netrpí.

Ale školka je místem, kde se každé dítě naučí spoustu věcí. Mnoho z nich jim jako mámy už nedokážeme dát. Potřebují podněty, zábavu, rozvíjet se a hlavně se osamostatnit.

A právě to osamostatnění je to nejsložitější, protože jako mámy pro ně představujeme bezpečný svět. Místo, kde se cítí dobře a nikomu se z takového místa nechce.

Zkuste se tak udělat i ze školky příjemné místo, a postupem času i Vaše dcera nebo syn se budou do školky těšit. Bude pro ně známá a budou se tam mít fajn.

Vydržte mámy,

S Láskou,

Monika💞

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*