Deník aneb píšu

PŘEDSEVZETÍ, které si nedávám

Jako každý nový rok, je čas na nová předsevzetí. Dělají to všichni, prostě potřebujeme nějaké cíle, na které se můžeme soustředit. Dokonce jsou to právě mámy, které si dávají nejvíce předsevzetí. Proč? Zajímavá otázka. Možná je to proto, že jejich život je často velmi rutinní a plný nepříliš záživných věcí. Krmení batolete 6x denně není […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Školka jako zařízení, pro výchovu dětí

Nevím, jak Vy, ale já jsem si jako dítě a dlouho ještě jako dospělá myslela, že školka je vlastně taková velká herna. Jsou v ní sice pravidla, která se dodržují, ale ve výsledku je to jen vlastně jedna z posledních možností, jak si jako dítě hrát. Předtím, než nastane školní docházka, která trvá, uff klidně […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

S majestátností Lvice

Minulý rok jsme s mužem a našimi pěti dcerami navštívili rodinnou farmu. Součástí tolik potřebné dovolené byla i návštěva Zoo ve Dvoře Králové. Na tom není nic zajímavého, takže Vám tu nebudu popisovat, jak stáda zeber běhala po trávě, šimpanzí mládě se houpalo na větvi a šakal hlídal své doupě. Popravdě zvířata, která mě zajímala nejvíce […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Dvě slova, která by měla zaznít častěji

  Je ještě spousta věcí, o kterých musíme jako mámy spolu mluvit a mluvit o nich hodně nahlas, aby jsme se navzájem slyšely a byly slyšeny. Pro začátek ale tahle dvě slova, která se zdají být malá, budou stačit. Jsou vlastně úplně jednoduchá. Ani těžká na vyslovení. A přesto je pro někoho velkým problémem je říct nejen […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Když jsou jako schůdky

Tuhle větu jsem slyšela tolikrát, že mi patrně navždycky bude rezonovat v hlavě. Musím říct upřímně, že mě zpočátku rozčilovala. Přirovnávat moje děti ke schodům mi přišlo dost ujeté.Postupem času jsem ale musela uznat, že když jsem holky vedle sebe postavila, opravdu trochu jako schůdky byly. Některé z nich dokonce vypadaly jako dvojčata. Můžou za […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

BEZLEPKOVÁ bublina

Slzy a vztek. První dny po diagnóze to bylo každý den. Každý pár hodin doslova. Pár hodin po sdělení, že tahle nemoc už bude součástí mého života navždy. Doživotně. Napořád. Vlastně hned jakmile jsem vkročila do obchodu. Najednou jsem stála před regály a nevěděla co si koupit. Věděla jsem jen jednu věc, že lepek ode […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Když se mračna zatáhnou

  A není to ze dne na den. Občas se nějaký ten mráček objeví na obloze každého z nás. Všimneme si ho, ale je tak nepatrný, že skrz něho prosvítá sluníčko. A za pár minut je pryč. Každý máme dny, kdy mráčků přibývá a druhý den, už je zase naše obloha jasná, bez poskvrnky. A […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Dny, o kterých příliš NEMLUVÍME

  Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek.  Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi po třetí už. Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mě hromadí vztek  a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů […]

Continue Reading